V útulku pro pořádné chlapy zhasli a zavřeli a všichni se rozešli do svých domovů. Na někoho někdo čeká, na jiného čeká prázdný byt. Každý má ale nějaký ten maják, který ho dovede tam kam patří. Z Tvé fotky mám pocit, že to tam znám a že jsem tohle už mnohokrát prožil. Ten pocit, že už nezabloudím a že bezpečně dorazím k cíli.
Jo, to znám, já v takovém podobném útulku hraju s kamarády už 30 let taroky. Prošel za ta léta několika režimy. Původní majitel v roli správce, několik nájemných nefunkční sil z produkce RaJ a nakonec naštěstí opět původní majitel v roli majitele a pak jeho rodina. Ten pocit že jsem tam mezi svými a je to prakticky druhý domov tam je velmi silný. A z téhle Tvé fotky je tohle všechno Pepíku cítit a kontext s jejím názvem je perfektní. Bravo. Ve zhmotňování pocitů jsi mistr a správně píšeš, že to si člověk musí osahat.
Pokud to není hra náhody a opravdu jste dokázal barevnou tonalitou stvořit iluzi malby na dřevo, tak klobouk dolů, to je vyšší škola fotografování. Každopádně je výsledek působivý a na jedničku. Také bych to zleva ořezal a ještě mám pocit, že se to trochu kácí doprava.
Šárko, zdravím Vás v novém ročníku. Na Vaše fotky si speciálně udělám čas, zatím jen tuto - je parádní. Člověk má kráčet hrdě se vztyčenou hlavou, pak vidí mnohem více. :-)
Je to velmi zajímavé barevně, Na první pohled bych tipoval nějaký severský přístav. Chtělo by to nahrát v lepší kvalitě, na obloze jsou vidět artefakty JPG komprese, ale to možná udělalo zmenšení na FR.
Pěkně Vás pane Kožíšku zdravím, klidně bych si Vás spletl s Janem Zrzavým :-). Fotka je parádní a zaujala mne na ní, jak to říct, ta lehkost provedení. Možná se mýlím, ale zdá se mí, že je to ten případ, kdy člověk prostě něco cvakne a ono to nádherně vyjde. Jako by to řídilo něco mimo nás. Mi se stává dost často, že nejlepší fotky pořídím, když se vůbec nedívám do hledáčku :-).. Moc se tomu ale nedivím.
Tahle fotka mne po třech létech donutila doplnit informace o mě do profilu a napsat hodnocení. Krása je to pomijivá, ale ta žlutá je jako z Vincentových slunečnic. Paráda.
Hodnocení a komentáře
Moc velká paráda. Bravo.
V útulku pro pořádné chlapy zhasli a zavřeli a všichni se rozešli do svých domovů. Na někoho někdo čeká, na jiného čeká prázdný byt. Každý má ale nějaký ten maják, který ho dovede tam kam patří. Z Tvé fotky mám pocit, že to tam znám a že jsem tohle už mnohokrát prožil. Ten pocit, že už nezabloudím a že bezpečně dorazím k cíli.
Jo, to znám, já v takovém podobném útulku hraju s kamarády už 30 let taroky. Prošel za ta léta několika režimy. Původní majitel v roli správce, několik nájemných nefunkční sil z produkce RaJ a nakonec naštěstí opět původní majitel v roli majitele a pak jeho rodina. Ten pocit že jsem tam mezi svými a je to prakticky druhý domov tam je velmi silný. A z téhle Tvé fotky je tohle všechno Pepíku cítit a kontext s jejím názvem je perfektní. Bravo. Ve zhmotňování pocitů jsi mistr a správně píšeš, že to si člověk musí osahat.